Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zapomínat je nebezpečné, ale hodí se to ..

15. 08. 2015 22:46:09
Pravda, která se stává frází. Ne prázdnou, ne lživou, avšak frází. Zapomínat je nebezpečné. Nebo chcete-li, kdo zapomene minulost, je nucen jí opakovat.

Jako členové složek IZS často stojíme čestnou stráž. A za sebe říkám, že nikoliv z donucení, nýbrž přesvědčení. I díky této činnosti jsem přišel k řadě přátel a známých z klubu vojenských důchodců a válečných veteránů.
Při každé takové příležitosti mluví mladí i staří řečníci o důležitosti připomínek různých událostí. Ať jde o dny veteránů, legií, výročí osvobození, konce války.
Každá taková událost dá dohromady starší pány a dámy v uniformách s řadou metálů, pár politiků vyslaných či honících body, jedince ze sokola, armády, hasičů, pamětníky a diváky. Když se však kolem sebe na podobných akcích rozhlížím, nevidím nikde ty, jenž by slova řečníků měly slyšet. Ty, ke kterým jsou směřovány proslovy a jež by měly následovat jejich odkaz. Pamětníků událostí každý rok ubývá. A to je jich i tak jako šafránu. Jak říkal jeden z veteránů, kdo přežil první válku, nepřežil Hitlera, kdo přežil Hitlera, nepřežil komunisty, ostatní měli jen víc štěstí.
Hlavní myšlenkou všech setkání u pomníků, spanilých jízd prastarých vozidel i debat, je poselství. Poselství, že nesmíme zapomínat. Zapomínat na zrady, sliby, ale ani hrdiny. Že je naše minulost plná příkladů hodných následování. Upřimně se přiznávám, bojím se, že za pár let, až nebude pamětník světových válek, dojde ke zpochybňování. Přepisovat historii je tak snadné. Třeba naše malé Jihočeské město. Osvobodilo se samo, tedy za pomoci amerických vojáků, kterým se náckové vzdali. Byli to však naši kluci z reálky a místní občané, kdo to zařídil a riskoval životy. Nicméně už pár let po válce jsme děkovali sovětům a věšeli rudé prapory. Po převratu, když začal být zájem o historii, všude vlajky USA. Najednou se ale po amících hází vajíčka, rusové jsou agresoři a přiznat si vlastní zásluhy jako by se nikomu nehodilo. Co bude s minulostí v budoucnosti nevím. Ale co vím je - Kdo zapomene minulost, bude nucen jí opakovat.

Autor: Lukáš Nebes | sobota 15.8.2015 22:46 | karma článku: 10.01 | přečteno: 360x

Další články blogera

Lukáš Nebes

Domobráncem hlavně v srdci aneb Ortelova pochodeň

Vůbec první koncert skupiny Ortel jsem navštívil v Plzni u příležitosti křtu alba Pochodeň. Koncer hezký, leč z dalších věcí mám smíšené pocity, o které bych se rád podělil ve svém blogu.

21.5.2017 v 12:34 | Karma článku: 25.60 | Přečteno: 985 | Diskuse

Lukáš Nebes

Horník na dlažbě a terorista v povětří

Poslouchání zpráv může být občas opravdu škodlivé. Jak říká mons. Halík, lidé budou brzy potřebovat informační dietology. Zvlášť, když média vyrobí pravdu pokaždé jinak ...

11.2.2016 v 11:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 665 | Diskuse

Lukáš Nebes

Velekoncert, velekotel, sem tam velevůl

Sobotní Velekoncert Daniela Landy byl spoustou hudby, hodnot, emocí i piva. Soudě ze článků některých plátků byla však část novinářů na jiné akci. Jak mohli ten dav minout nechápu :-)

13.9.2015 v 18:24 | Karma článku: 32.78 | Přečteno: 2778 | Diskuse

Lukáš Nebes

Co Čech to xenofob? Jak vychovat "rasistu"

V roce 1968 a později emigrovalo hodně Čechů do Rakous, Německa i dál. Dlužíme tedy něco západním zemím? Máme být víc pokorní? Solidární? Proč nejsme víc tolerantní?

3.9.2015 v 21:54 | Karma článku: 34.00 | Přečteno: 1229 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Svlékněte se prosím

Tuto větu zřejmě nebudeme slýchat jen v ordinaci lékaře, který se nás chystá vyšetřit, ale i před přijímací komisí, u které se budeme ucházet o nové místo

25.6.2017 v 7:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Helena Vlachová

Jako rukojmí

Mám pocit, že jsem se stala rukojmím. Rukojmím některých politiků, kteří se neumí chovat a na veřejnosti se prezentují jako hulváti

25.6.2017 v 6:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 312 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 392 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 944

Občan, jenž nechce být ovčanem.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.