Lukáš Nebes

Domobráncem hlavně v srdci aneb Ortelova pochodeň

21. 05. 2017 12:34:41
Vůbec první koncert skupiny Ortel jsem navštívil v Plzni u příležitosti křtu alba Pochodeň. Koncer hezký, leč z dalších věcí mám smíšené pocity, o které bych se rád podělil ve svém blogu.

V sobotu večer přicházím na Americkou třídu, kde již stojí desítky, neřkuli stovky lidí. Většina z nich v černém "orteláckém" oblečení. Nechybí ani dobře označená a viditelná auta fanoušků na okolních parkovištích. V místním klubu se koná koncert kapely Tomáše Ortela, který je spojen se křtem nového alba.
Po dlouhém stání a nezbytné bezpečnostní kontrole, nejspíš podle hesla, že "každej druhej má u sebe nůž" vstupuji do narvané koncertní síně. První mě zaujme věkové složení fanoušků. Zastoupeny zde byly opravdu všechny generace, od dětí po dědy od rodin. Na koncertní pódium jako první vchází "vojáci" ve výstroji, kteří po dobu koncertu drželi vlajku kapely. Vojáky následuje kapela, rovněž oděna do "army stylu". Koncert byl pojat podobně jako Velekoncert Dana Landy a byl průřezem historie kapely. Zazněla velká část známých skladeb kapely Ortel. Jak sám Tomáš Ortel říká, jeho texty jsou stručné, jasné. Mluví o současných starostech, problémech a trápení obyčejných smrtelníků. Rozhodně se nebojí kontroverzních témat. Není divu, že stále více fanoušků na tuto rétoriku slyší. Jasně pojmenované problémy jsou dnes víceméně společenským tabu. Co někteří z mých přátel nazývají primitivní vesnickou hudbou je, alespoň pro mě, dobře čitelný, srozumitelný rock. Písně mají zapamatovatelné texty a chytlavé texty. Zpívá se o věcech, o kterých většina jiných již z různých důvodů nezpívá.

Ondřej Ďurica

Dřív nazývaný "slovenský Landa", pro mě velké překvapení. Jeho poměrně dlouhý proslov jako kmotra nového alba byl rovněž srozumitelný a pochopitelný. Podle jeho slov si Tomáše Ortela váží z mnoha důvodů, které bych shrnul do několika vět. Nedrží "hubu", mluví o tom co cítí. Projevuje svůj názor, který přináší těm, jenž ho s ním sdílí. Je vlastenec, národovec tak jako Ďurica. Ale hlavně se podle Ondřeje nenechal umlčet ani se neproměnil v kouzelníka a čaroděje. Čímž jsem pochopil vztah k Danovi Landovi. Škoda, že právě cesta Daniela, kterou bych přeložil jako "zpátky ke kořenům" nebyla pro velkou část fanoušků pochopitelná a možná ani stravitelná. Oproti indiciím, cestám a hledání, mluví Tomáš Ortel stále logickým a srozumitelným jazykem svých fanoušků.

Co začali vlajky, dokončila domoobrana
Jako už na koncertu Vozová hradba Dana Landy mě na místě iritovali jedinci, kteří používali Českou vlajku jako jiné suvenýry a symboliku kapely. Pokud jsem fanoušek hudby, nepotřebuji jako fanda mávat státní vlajkou. Jako vlastenec bych si naopak měl vlaky vážit. Což by vylučovalo její věšení opačně a tahání po zemi. Těžko stravitelnou věcí pro mě se stala Národní domoobrana. Ať je její myšlenka jakkoliv ušlechtilá, ať jsou její členové zapálení dobrovolníci.
Naprosto špatně je zvolená jejich stejnokrojová výstroj, která se skládá z vojenských "95". Obyčejný lid by pak mohlo snadno napadnout, že se jedná o opravdickou a profesionální armádu. A pokud již podobný stejnokroj nosím, dbám na jeho upravení a vzhled. Upřimně říkám, že rozumím myšlence Tomáše Ortela na nutnost ochrany hranic i občanů, nicméně domobráncem by každý měl být především v srdci. Začít si všímat svého okolí, pomáhat staré paní od vedle vynést nákup, pomoct sousedovi složit uhlí, zastat se slabších, klidně i zadržet pachatele trestné činnosti a předat jej policii. Hra na vojáky ale může vyjít ve výsledku i pěkně draho.

Závěrem musím říct, že přeji Tomášovi Ortelovi hodně úspěchů. Zůstat pořád stejným bude asi velký boj. Někteří politici již vědí, že jeho hudba a názory lidi táhnou, Ortel prostě spojuje. Nastane a možná ji nastala doba, kdy kromě těch, kteří ho budou chtít umlčet, přijdou i Ti, co jej chtěli verbovat.
PS: Zůstaň mým domovem

Autor: Lukáš Nebes | karma: 26.56 | přečteno: 1325 ×
Poslední články autora