Lukáš Nebes

Velekoncert, velekotel, sem tam velevůl

13. 09. 2015 18:24:47
Sobotní Velekoncert Daniela Landy byl spoustou hudby, hodnot, emocí i piva. Soudě ze článků některých plátků byla však část novinářů na jiné akci. Jak mohli ten dav minout nechápu :-)

Cestou necestou

Jak je mým (ne)dobrým zvykem, přijíždíme na poslední chvíli. Sám sobě si fakt omlouvám vytížeností, ale na realitě to nic nemění. Navigace mě navede přímo do uzavírky, takže chvíli popojíždíme po okolí a hledáme místo k zaparkování. Když už se zdá tento boj vyhraný, vyjde nám naproti vrátný se slovy: "Tohle není parkoviště pro Landu." Pak si neodpustí poznámky a skinheadech, ale to už zatahuji okénko a hledám dál. Nakonec se povedlo, bonusem byla procházka večerní periferií Prahy. Chvílemi jsem si přišel jak v ZOO, protože někteří utratili peníze na lupeny za krabicáky a kořálky a v různých pozicích se povalovali po trávě, lezli po čtyřech a houpali se na oplocení. Do areálu asi nepotřebovali a já byl za to i rád.
Po zdolání fronty a osobních prohlídkách jsme v areálu. Vzhledem k tomu, že festivaly a koncerty navštěvuji spíš služebně, trochu jsem tlačenicím, strkanicím i nechtěným dotykům odvykl. Když se ale tak moc těšíte, přimhouříte oči, dáte si jedno pivo, které stačíte do konce vypařit a vyzpívat a najdete trochu volné plochy kolem sebe. a jste spokojeni.

Zrůdy rudý

Během chvilky přichází kouzelník, kouč, můj duchovní průvodce pubertou a oblíbený zpěvák v jedné osobě. První písnička 1968 byla věnována mamince Dana, společně s potleskem to Daniela Landová v nebi jistě slyšela. Následovala písnička Čech, která desítky tisíc lidí zahřála a emotivně naladila. Kolem nás byly zastoupené všechny generace. Čtyřícátníkům, dnes už často tatínkům a vlasatým pánům to evidentně připomnělo devadesátá léta, zpívali a pařili jak malí kluci. Ta energie z nich jen čišela. Většina lidí pak pochopila spojitost Orlíku s Valčíkem a přijala i fakt, že Bílej jezdec nebyl áriec na bílém teplokrevníkovi, ale jako většina písniček má hlubší význam. Občas se ale pitomec najde a tak pár opilých individuí kdesi za námi po třech Orlík písních skandovala různá tupá hesla. Nutno však dodat, že právě tihle "tupouni" po prvních písničkách už ztratili nit a snažili se tak dodržovat spíš ten pitný režim. Ostatní přechod od bitek k lásce a od šarvátek k hodnotám nejspíš pochopili.

Rodina a vlast

Při oblíbené rodičovské písničce Táta jsem sledoval hrdé tatínky a řádné pantáty se děckama na zádech a ramenou. Právě oni asi pochopili dobře, že hodnoty je potřeba bránit. Ať je hodnotou rodina, vlast či víra, jistě za ně stojí bojovat. Hodnot je v Danovo písních hodně, ať jsou o rytířích, sportu, boji či běžném životě. Hlavní heslo, které se neslo koncertem bylo "nevzdávat se". Žádné rasistické ani politické řeči jsme totiž z pódia neslyšeli. Pokud se dnes za rasismus nepovažuje udržování tradic a připomenutí našich kořenů.

Zdvižený prst

Protože Daniel Landa není typický komerční zpěvák a nenechává si diktovat co má či nemá říkat a jelikož je tahle odvaha právě něčím co k němu táhne, promluvil i k současné době. Primitivové byli zklamaní, neboť nabádání k boji s uprchlíky se nekonalo. Sám Dan a já mu dávám plně zapravdu, vidí v uprchlících jen jeden z problémů. Takovou špičku ledovce. Nahlas promluvil o tom, co si ostatní šuškají a jiní považují za konspirační teorii. A sice, že má "někdo" velký zájem destabilizovat Evropu i Čechy. Řekl to tak, aby to pochopil moudrý i hlupák. Svět je ve válce, to nemůže nikdo popřít a vyšší vliv nad náhlou nestabilitou a (nejen) uprchlickou krizí také ne.

Jsme potomci husitů, pocházíme z germánů, slovanů i keltů. Nejsme Švejci. Jen si to musíme častěji připomínat. A já věřím, že alespoň část lidí to po koncertu svým bližním zase připomene.
Každý musí začít u sebe, u své rodiny a svých hodnot. Jistě, pro člověka, co na koncertu drží vlajku opačně, nebo někoho, kdo se písni "Kdož jste boží bojovníci" vysmívá to jsou jen slova a texty. Věřím však, že nás ostatních je víc ....

PS: Děkuji za koncert plný energie, hodnot, myšlenek a dobré muziky. A kdo přísahá nám, tomu svou přísahu svěřím také.

Autor: Lukáš Nebes | karma: 32.97 | přečteno: 2799 ×
Poslední články autora